THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Špína žije. Jak vznikl tento tvůj projekt?
Kdysi dávno jsem se nějak dostal k black metalu, což se ukázalo jako správná cesta a tak časem vznikla i myšlenka vlastní tvorby. Nepatrně do prvních zkušebních nahrávek přispíval Rabě Naj, s kterým jsem pořádal velké množství tajemných výprav do kanalizační říše pod Plzní.
Jak sis stvořil svou kanalizační mytologii? Kam na tyhle nápady chodíš?
Zpočátku se jednalo o popisování atmosféry různých výprav, pak mě zkrátka nějak napadlo vymyslet určité mýtické kanalizační bytosti. Vznikla jména Pán Čistírenský, Mistr Jímač, Syn Poklopů, Paní Vodárenská apod. Pro tyto nápady si chodím samozřejmě přímo do kanalizačních stok.
Hudební stránka SP připomíná raný Marduk a podobně. Jaký máš vztah k těmto kapelám a setkal ses někdy živě s jejich muzikanty?
Konkrétně k Marduk a jim podobným mám velmi blízký vztah, jejich hudba pro mě znamená nesmírně mnoho, zkrátka geniální Švédsko. Kromě toho, Marduk byli jednou z prvních kapel, které mě neskutečně uchvátily. Na živo jsem je viděl třikrát a pokaždé jsem se z toho…
Čtyři počiny SP jsou koncepčním celkem, poslední, jež vyjde v listopadu u Barbarian Wrath prod. uzavírá "ságu". Já se však ptám, budou mít Stíny Plamenů pokračování?
Samozřejmě, je to přeci jen můj pilotní projekt. Už začínám psát první texty, tentokrát bude každá skladba samostatná, souvislosti v dějích skladeb mezi sebou sice budou, ale nebude žádný větší příběh alba jako celku. Opět budou popisovány příběhy původních postav, některé odejdou, jiné přijdou, uvidím. Také zkusím asi dvě nebo tři skladby nazpívat v angličtině. Útoky špinavých vod proti všemu křesťanstvím otrávenému budou nadále hlavní doménou textů. Leč je to klišovité téma, už to k tomuto druhu hudby patří.Ti, kdož se mým textům vysmívali, dostanou kanalizačním poklopem do hlavy ještě větší rychlostí, než dříve, úsměv se rázem změní v mrtvolný škleb. Ti kdož tvrdili, že svojí tvorbou urážím black metalovou scénu, poznají co je to TRUE BLACK METAL, bude to dlouhá a těžká práce plná krve, rezi a šedi, ale chystám se překonat přinejmenším sám sebe. Smrště švédských melodií za masivního zvuku černého kovu budou masakrovat všechno čisté a slabé.
Co znamená tvá přezdívka - Lord Morbivod?
Kdysi ve škole mi spolužáci říkali Morbid, ale takových už bylo a jelikož mě vždy fascinoval burácející vodní živel, přidal jsem onu koncovku a bylo to. Nápad vznikl, když jsem kdovíkde zaslechl slovo Lodivod. Myslím, že se toho i nějaký chudý vtipálek zpětně dovtípil a domnívá se, že mě tím urazí. (he he)
Pověz nám něco o svém soukromém studiu, kde Stíny Plamenů natáčíš ...
Mé studio je pouze osobní počítač vybavený potřebný hardwarem a softwarem, potom různé zvukařské vybavení a kytarový procesor. Mám možnost nahrávat a neomezeně upravovat jakékoli nástroje kromě živých bicích, které stejně ve Stínech plamenů žel nikdy nebudou. Mohu věnovat nahrávání neomezený čas a neustále sbírat zkušenosti. Trvalo roky, než jsem se dopracoval k současným schopnostem, s kterými dostanou budoucí nahrávky zvuk obdobný běžným digitálním studiím, kde se postupuje podobně.
Na jedné stránce je v guestbooku napsáno o tvém "paktování s nacisty z Inferna či Ogmias" . Jak by ses k tomu mohl vyjádřit?
Ten vzkaz je v návštěvní knize Trollechu a jsme si jisti, že ji napsal jako provokaci člověk, který dělal naše staré stránky. Ten vzkaz je tak ubohý a nesmyslný, že nestojí ani za komentář, je v něm cítit naprostá závist a neschopnost vlastních činů. Co se týče zmíněných kapel, Ogmias jsou skutečně moji přátelé (ale žádné paktování), sice bych se s nimi v pár věcech neshodl, ale jsou to inteligentní lidi, kteří mají své myšlenky něčím podložené. Je pravdou, že v jejich tvorbě je patrná určitá politická zaujatost, avšak nacisti to nejsou. Inferno mě zklamali, nechápu jejich nesmyslné protiřečící si výmysly o slovanské síle a bílé Evropě. Spadli do demagogického politického trendu a úplně zapomněli, že kdysi také hráli hudbu.
Slyšel jsem, že nástroj, o kterém jsem si myslel, že to jsou tympány, je ve skutečnosti kanalizační poklop. Co je na tom pravdy?
To jsi neslyšel, to jsem ti psal já sám, abys nebyl mystifikován podobností vkomponování úderů do poklopu s tympánem v Masters Hammer. Úder byl nahrán magnetofonem při jedné výpravě a potom programován spolu s bicími.
Kdo je tajemný Hrabě Naj?
Není to Hrabě, ale pouze Rabě Naj. Leč je to velmi zvláštní člověk, není tajemný. Jak už jsem psal, s ním jsem pořádal kanalizační výpravy a také on stál u zrodu projektu. Na prvních dvou demech zpívá roli samotného Pána Čistírenského. Vypadá to, že tomu tak bude i na budoucím materiálu.
Skutečně tak nesnášíš křesťany a jehovisty jak píšeš ve svých textech?
Nesnáším hlavně jejich scestnou nesmyslnou činnost, uctívání a slepou oddanost lžím. Postavil bych křesťanskou církev mimo zákon. Můj oblíbený citát: „Až budou všechna náboženství zničená, pozvedneme číše s odpadní vodou a připijeme na zdraví a slávu našeho Pána z Čistírny.“
Tys vážně lozil po kanálech s warpaintem, chlape? A nikdo tě nikdy nezavřel? Žádná kuriózní situace ať se zasmějeme?
Nikdy tam nikdo nezvaný nepřišel, a kdyby ano, rozumně a na úrovni bych se s ním domluvil. Kromě toho, chce-li se někdo zasmát, měl by si dát pozor na zle se chvějící poklopy ve skružích, jeden váží 50 – 70 kg.
Jaké máš vůbec ohlasy na Stíny Plamenů od blackers a vůbec od lidí z kapel?
Někteří chápou podstatu, někteří nechápou, některým se líbí jen hudba, pro někoho je to kult. Stíny plamenů nejsou pro každého přijatelné, ale mám velké množství pozitivních ohlasů i ze zahraničí.
Díky za růžovou procházkou začouzenými kanalizacemi...
Rány černým kovem (2002)
Ve špíně ja pravda (2001)
Pokles do temnot kanalizačních hlubin (2000)
Blackmetalové peklo ve špíně kanalizační vody (1999)
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.